Snížení zánětlivosti organismu a bolesti
.png)
Senescentní "zombie" buňky
Ne všechny buňky, u kterých se projeví nějaké poškození, jsou likvidovány řízenou buněčnou smrtí (apoptózou). V průběhu stárnutí je řada buněk s poškozenou DNA “uspána”. Buňka je sice živá, ale není plně funkční a hlavně se nemůže dělit. Vznikne “zombie” buňka. Senescence je mechanismus, který chrání mladý organismus před tím, aby se poškozené buňky nezačaly nekontrolovaně dělit, tedy před rakovinou. Ve své podstatě tedy prospěšná věc. Bohužel příroda nepočítala s tím (nebo jí to je pravděpodobně jedno), že se budeme dožívat věku, který výrazně převyšuje náš reprodukční věk. V průběhu stárnutí dochází v organismu ke kumulaci senescentních “zombie” buněk. Ty bohužel nejsou v “klidu a pohodě”, ale vysílají do svého okolí poplašné signály ve formě sekrece cytokynů, které přitahují makrofágy (buňky imunitní soustavy) a vznikají tak záněty. Cytokyny bohužel nezpůsobují pouze záněty, ale způsobují, že z okolních buňek se také stanou zombie buňky. A nejenom to; mohou způsobit, že z velkého množství senescentních buňek vznikne tumor. To je pravděpodobně důvod, proč výskyt rakoviny stoupá ve stáří.
Mitochondrie, fyzická námaha a pohyb
Mitochondrie jsou organely (=buněčné orgány), které se nachází ve velkém počtu ve všech buňkách všech vícebuněčných organismů (vyjma červených krvinek). Hlavní funkce mitochondrií je “výroba” energie ve formě vysokoenergetických molekul ATP (adenosintrifosfát), na který “jedou” všechny buňky našeho organismu. Produkce ATP je poháněna elektrony v tzv. dýchacím řetězci. Chemická energie se zde mění na elektrickou a následně zpět na energii chemickou.
Elektrony z dýchacího řetězce vypadávají zvýšenou měrou v okamžiku, kdy mitochondrie má na jedné straně dostatek živin, ale pro vytvořené ATP není odběr, protože chybí fyzická námaha. Představuji si to tak, že elektronový řetězec se jakoby ucpe a elektrony z něj začnou ve větší míře unikat a tvořit volné radikály, které poškozují mitochondriální DNA a to vede ke stárnutí. Pokud zvýšenou fyzickou námahou zajistíme kontinuální “spotřebu energie”, tedy odběr ATP, elektrony mohou volně proudit řetězcem, pohánět ATP syntázu a přestanou z řetězce vypadávat.
Volné radikály nemají ale jen škodlivé účinky. Určité množství volných radikálů, které se uvolňují při stresu, jemuž jsou mitochondrie vystavovány například při sportu nebo při omezení příjmu potravy, vyvolává proces adaptace. Projevuje se to zvýšenou produkcí antioxidantů a tím i obranyschopností buňky, mitochondriální biogenezí (množení mitochondrií) a změnami některých metabolických cest. Všechny tyto adaptivní reakce na zátěž zpomalují stárnutí, zvyšují obranyschopnost organismu a chrání tak před řadou civilizačních chorob.
Fyzická námaha, sport a všechny pohybové aktivity jsou tedy navzdory očekávání lékem proti stárnutí a ne naopak, přestože při nich spotřebujeme velké množství kyslíku a mělo by tedy při nich docházet k zvýšené tvorbě volných radikálů a stárnutí.